MALÁ VELKÁ FOTOGRAFIE

Fotografie Michala Jiráka získala za jediný den přes 22 000 shlédnutí. Jak vznikla a co je na ní tak zvláštního? A jak ji vlastně Michal vyfotil, aby dosáhl kýženého výsledku?

Příběh fotografie Michala Jiráka stojí za povšimnutí. Fotografie s názvem „Back in Prague“ oslovila za necelých 20 hodin přes 22 000 diváků a získala téměř 430 lajků na Facebooku. Proto jsme se s Michalem spojili a byli velice rádi, když se s námi podělil o své zkušenosti „z natáčení".

Foto: Michal Jirák, Olympus PEN-F, M.ZUIKO PRO 40–150 mm 1:2.8

Příběh

V hlavě jsem měl tuhle fotku už hodně dlouho, myslím, že tak dva roky. Teprve nedávno se nám tam s Filipem povedlo dojít a zvěčnit tento okamžik. Zdání může klamat, ale ten kdo ví, na jakém místě je focená, tomu je jasné, že na fotku nebylo moc času. Ulice Seifertova v Praze je velmi frekventovaná a měli jsme za půl hodiny všeho všudy tak 5 pokusů. Tramvaje i auta z obou směrů a postranních uliček, lidi přecházející přes silnici přímo do fotky....no, pro mě, který mám rád na focení klid to bylo vcelku peklo.

 

Kouzlo teleobjektivu

Za to, že je takhle pěkně vidět Pražský hrad může dlouhé sklo Olympus 40-150mm F2.8 PRO. Fotil jsem na nejdelší ohnisko 150mm na těle PEN-F. To je 4/3 snímač s crop faktorem ×2, tzn. je to focené na reálných 300 mm a proto je hrad tak velký. Když do téhle ulice přijdete, reálně ho uvidíte celkem dobře, ale když na vyfocení použijete např. mobil, nebo na fotoaparátu krátké ohnisko, nebude tam skoro vidět. Jednou z předností objektivů s dlouhým ohniskem je tedy možnost přitahovat vzdálené objekty v pozadí a zkracovat tak prostor.

 

Zaostřování

Byť sportovní fotograf to tak asi nedělá, já si vždy předostřuji na bod, kde vím, že skejťák pojede a jsem si tedy 100% jistý, že bude jeho pohyb ostrý na správném místě. V tomhle případě jsem musel můj zvyk s předostřením vypustit, protože bych to zkrátka nestihl a dřív by mne přejela tramvaj. Byl vcelku problém zaostřit „někam“, kde pojede, protože zaostřit do dálky na koleje a trefit správné místo bylo takřka nemožné.

 

Vymyslel jsem si tedy vlastní pomůcku / trik přímo na místě. Na pravé straně ulice (na fotce to není vidět) parkují auta. Filipovi, který na fotce jede na skejtu jsem řekl, aby se odrážel přesně v úrovni předem vybraného auta. Když jsem se dostal na koleje a zrovna nic nejelo, rychle jsem naostřil na auto, překomponoval na koleje, Filip projel a po pár pokusech to bylo dle mých představ. Neumím si moc představit, jak jinak to udělat, protože když člověk musí každých 30 vteřin opustit místo, odkud fotí, je to celkem oříšek.

 

Jak se říká, nic není nemožné a občas je potřeba použít selský rozum, tak, jak jsem to udělal v tomhle případě já. Více fotografií Michala Jiráka najdete na jeho www stránkách, případněho ho můžete sledovat na jeho facebookovém profilu.

Komentáře

  • 1