ROZHOVOR S FAMÓZNÍM PORTRÉTISTOU

Portrétista Stanislav Puchkovsky, kterého možná znáte pod přezdívkou Sean Archer, je z hlediska výbavy minimalistou. Používá pouze denní světlo a vystačí si s jednoduchým pozadím.

Jak začala vaše kariéra portrétisty? Zkoušel jste i jiné náměty, než jste skončil u lidí?

Na začátku roku 2012 mě přítelkyně požádala, abych jí udělal portrét. Nebyl to můj první portrét – od školních let rád maluju a vystudoval jsem architektonickou akademii. Ale byl první fotografický. K mému velkému překvapení dopadl výsledek lépe než její předchozí snímek od nějakého profesionála. A zjistil jsem, že celá ta práce se mi líbí, od fotografování až po následné zpracování. Je to trochu jako kreslení, jen mnohem rychlejší. Nikdy jsem neměl dost trpělivosti, abych byl dobrým malířem, ale na fotografování to stačí.

Co se vám líbí na práci s lidmi?

Je to prostě zábava. Nikdy se nesnažím být smrtelně vážný nebo něco podobného. Nepřipravuju se. Vždycky je to improvizace ve stylu „tak začneme a uvidíme, co z toho bude“. Fotografuju spoustu lidí, které jsem předtím v životě neviděl – a vždycky je to pohoda.

Jak se s postupem doby změnil váš styl a přístup k portrétování, když jste toho měl za sebou víc?

Jak jsem řekl, na začátku jsem o fotografii nevěděl nic. Všecko, co znám, je z mé vlastní zkušenosti. Tisíce snímků, učit se o světle, o nastavení režimů, o postupech při zpracování… Důležité bylo, že jsem pracoval jako designér v televizi a uměl jsem dobře používat grafický software – to dost pomohlo.

Co jsou podle vás výhody práce v interiéru? V čem je to lepší oproti fotografování venku?

No, víte, já žiju v ruském Jekatěrinburgu a to zrovna není nejslunnější místo na světě. S fotografováním jsem začal v zimě a tam je opravdu dost chladno. Takže interiér byl prostě přirozená volba. Jednoduše používám to, co je k dispozici – světlo od okna, zeď jako pozadí. Když fotografujete lidi, pak jsou koneckonců tím důležitým právě lidi.

Jak si vybíráte modely? Pracujete raději s amatéry, nebo s profesionálními modelkami?

Na začátku to prostě byli moji přátelé. O něco později objevili moje snímky přátelé mých přátel, díky sociálním sítím. Víc než rok jsem fotografoval prakticky každého, kdo chtěl. Všechno jsou to amatéři. Někteří z nich pracovali i v modelingu, ale neživí se tím.

Jak to, že vás to pořád baví?

Vždycky jsem chtěl dělat něco takového. Od dětství rád maluju – tehdy to byly komiksy a akční hrdinové. Pak následovala opravdová umělecká práce na akademii, grafika a design. A fotografie, ta přišla přirozeně, jako další krok na téhle tvůrčí pouti. Nepovažuju se jen za fotografa, ale taky za umělce.

Když nepracujete na zakázku, jak si vybíráte témata?

To je hrozně jednoduché. To, s čím musíte pracovat, je modelka a její oblečení. Nemám rád speciální témata a mohutné líčení (například „budeme dělat upíry“ nebo podobně). Líbí se mi přirozená krása a přirozené světlo.

S jakým stylem nasvícení nejraději pracujete? Preferujete přirozené světlo, nebo blesk?

Jen a jen přirozené světlo. Je teplé a měkké. Pro reklamu a pro módní fotografie to asi nebude nejlepší volba, ale pro portrétování je skvělé. A navíc je zadarmo. Ideální pro začátečníka, který nechce za svůj koníček utratit spoustu peněz.

Používáte při fotografování nějaké nástavce nebo příslušenství?

Vlastně ne. Mám odraznou plochu, ale používám ji zřídkakdy. Nejlépe se mi fotografuje za slunečného počasí, tehdy mám k dispozici všechno světlo, které potřebuji. Není pak problém ho zmírnit (žaluziemi, závěsem). Záleží na konkrétním místě. Jen nepoužívejte přímé sluneční světlo; rozptýlené působí mnohem lépe.

Do jaké míry snímky upravujete?

Většinou si hraju s jasem a experimentuji s barvami. Záleží na okolnostech – někdy nejsou podmínky zdaleka ideální, pak snímek vyžaduje víc práce. Nikdy předem nevím, co mám čekat. Je to zkrátka taky improvizace. Bude to v teplých barvách, nebo ve studených? Nebo z toho udělám černobílý obrázek?

Jaký je typický průběh práce při retušování snímku? Kolik retuše děláte?

Samozřejmě, že retušuju, opravuju skvrny na pleti a problémové oblasti. Jen je hrozně důležité zachovat strukturu pleti, aby byla čistá, zářivá, ale přirozená. Nemám rád „módní“ styl, který dělá pleť bez života, jakoby vytvořenou opískováním. Někdy se mi třeba zachce zvýraznit pihy.

Co si myslíte o přidávání efektů v postprodukci, jako jsou textury, světelné efekty a tónování?

No, víte, velká část mých fotografií vznikla u mě doma, takže se vždycky snažím, aby se od sebe něčím lišily. Používání textur je dobré, někdy vytvořím i světelné akcenty a experimentuju s úmyslně chybným zpracováním. Nevěřím v „pravdivou fotografii“, tedy snímky rovnou z kamery. To je dobré při pořizování reportáží, ale při portrétování musíte být taky tak trochu umělec.

Všechny vaše modelky jsou velice atraktivní a ochotně pózují v provokativních pózách. Jak se vám to podařilo?

Před fotografováním vždycky chci, aby mi modelka ukázala, jaké fotografie má ráda, co je pro ni přirozené. Tak vím už předtím, než vezmu fotoaparát do ruky, do čeho se pustíme. Funguje to perfektně, nikdy jsem neměl žádné problémy nebo nedorozumění. Samozřejmě hodně pomáhá portfolio mých snímků. Modelky ví, co mají čekat, a jsou připravené spolupracovat. A co je důležité – opravdu nikdy jsem neměl v úmyslu provokovat. Nemyslím si, že bych překračoval hranici mezi krásou a vulgaritou. Myslím, že jako umělec můžete najít krásu nejen v očích, vlasech a rtech, ale i v linii pasu, v bocích a podobně. Přitahuje mě studium forem a světla.

Další fotografie Stanislava Puchkovského najdete na stránce 500px.

Tento rozhovor byl uskutečněn ve spolupráci s časopisem Digitální fotomagazín, v jehož aktuálním čísle si můžete některé fotografie prohlédnout i v tištěné podobě.

Komentáře

  • 1