VADY OBJEKTIVŮ, SE KTERÝMI SE MŮŽETE SETKAT

Objektiv je základem každého fotoaparátu, jelikož skrze jeho optickou soustavu prochází světlo, následně dopadající na snímač. Požadavky na kvalitu použitých čoček jsou tedy vysoké, aby byla zajištěna maximální obrazová kvalita. Přesto se však u některých objevují optické vady, které jsou objektivům vlastní.

Valná většina optických vad je u profesionálních objektivů potlačena díky složité konstrukci a použití speciálních čoček z různého druhu skla. U základních a setových objektivů se však můžete nejčastěji setkat se čtyřmi vadami. Ty naštěstí nejsou nijak zásadní a velmi snadno je lze odstranit ještě na úrovni obrazového procesoru přímo ve fotoaparátu, případně v počítači v rámci postprodukce.

Přesto je však vhodné mít alespoň základní přehled o tom, jaké vady se u objektivů vyskytují, obvykle je totiž možné je klasifikovat jako vlastnost objektivu, nikoliv jako chybu a je třeba s nimi počítat.

Chromatická (barevná) vada

Označovaná také jako chromatická aberace, je způsobena různým indexem lomu různých vlnových délek světla – paprsky různých barev světla se lámou pod různým úhlem. Výsledkem jsou barevné kontury (fialová nebo zelená) viditelné na hranách kontrastních objektů. Pokud objektiv barevnou vadou trpí, je nejviditelnější v okrajových částech snímku.


Grafické znázornění vzniku chromatické vady, Wikipedie, CC BY-SA 3.0

Typickou situací, kdy se chromatická aberace projeví, je fotografie tmavého stromu oproti světlému pozadí. Při výrobě objektivu se pro eliminaci aberace používají speciální apochromatické čočky. V současné době se však chromatická vada automaticky odstraňuje na úrovni obrazového procesoru fotoaparátu. Alternativně ji můžete odstranit při editaci snímku pomocí k tomu určených speciálních nástrojů.

Pamatujte však na to, že odstranění chromatické vady ve fotoaparátu musí být aktivováno v menu nastavení. V takovém případě se projeví u snímků v JPEGu, jestliže však fotíte do RAWu, počítejte s tím, že bude aberace na snímcích viditelná, jelikož RAW soubor neprochází žádnou úpravou či retuší před uložením na paměťovou kartu.


Ukázka chromatické aberace a následného odstranění v počítači, foto: Darron Birgenheier, (CC BY-SA 2.0)

Při následné konverzi v rámci postprodukce je třeba tento fakt zohlednit. Pomoci vám však mohou profily konkrétních objektivů, které je možné v rámci konverze např. v Adobe Photoshop Lightroom aplikovat a velmi snadno se tak aberace zbavíte.

Vinětace

Velmi často se s vinětací můžete setkat především u širokoúhlých objektivů, projevuje se poklesem osvětlení směrem k rohům, které jsou viditelně tmavší než zbytek plochy snímku. Důvodem vzniku bývá obvykle konstrukce a snaha o dosažení dobré světelnosti a konstrukční délka objektivu.

Čím více čoček tím větší náchylnost k vinětaci. Podílí se na tom i objímky čoček, na které paprsky narážejí nebo se lámou jako na cloně. V některých případech se vinětace eliminuje přídavnými čočkami se zatmavením směrem ke středu.

Jednoduše se vinětace zbavíte tak, že objektiv více zacloníte, pokud to ale nemůžete nebo nechcete udělat, nezbývá než se spolehnout opět na fotoaparát, který obvykle korekci vinětace nabízí. Druhou možností je úprava při postprodukci, kdy rohové části snímku zkrátka zesvětlíte.

Na druhou stranu se viněta často používá jako výtvarný efekt a někteří fotografové ji na snímku záměrně zvýrazňují.

Sférická vada

Vzhledem ke tvaru objektivu a konstrukci se paprsky světla v okrajových částech čoček lámou více než ve středové části. Ve výsledku nejsou paprsky zaostřeny zcela ideálně na plochu snímače, ale v některých případech mírně před něj, což se projevuje mírnou neostrostí nebo měkčí kresbou.

Nejvíce je tato vada patrná u krátkých ohniskových vzdáleností a také u velmi světelných objektivů. Pomoc je v tomto případě snadná, stačí zaclonit o jedno až dva kroky clony.

Zkreslení

Nejvíce patrné je směrem k okrajům obrazového pole, dochází k němu vlivem různě velkého zvětšení předmětu ve středu a na okraji obrazu. Nejčastěji se můžete setkat se zkreslením soudkovitým a poduškovitým – v prvním případě jsou horizontální linie prohnuté jako kopec, ve druhém naopak jako údolí.

Zkreslením trpí především hodně širokoúhlé (soudkovité) a hodně dlouhé (poduškovité) zoomové objektivy. Korekce této vady je obvykle v rukou výrobce a je třeba použití různých typů čoček a jejich kombinací. Vada není odstranitelná změnou clony, ale dodatečně pouze softwarově buďto na úrovní obrazového procesoru aparátu nebo při postprodukci.


Vlastností širokoúhlých objektivů je vedle soudkovitého zkreslení také značné zkreslení v okrajových částech obrazového pole

Můžete si všimnout, že při fotografování v kombinaci RAW + JPEG je u širokoúhlých objektivů viditelný rozdíl v prohnutí horizontálních linií, které jsou v JPEGu rovné, kdežto v náhledu surového RAWu většinou mají mírný průhyb.

Nežádoucí reflexy

Hlavní část objektivu je vždy tvořena skleněnými čočkami a jak známo sklo mění lom světelných paprsků a vzhledem k nerovnému povrchu čoček také může odrážet některé paprsky v různých úhlech. Tím pádem vznikají uvnitř objektivu různé odrazy, které se přímo neúčastní tvorby obrazu.

Rozdělit reflexy je možné na odlesky (různě tvarovaní světelné skvrny) a závoje, které snižují kontrast snímku a zhoršují barevnost. Obvykle jsou důsledkem vniknutí světla pod extrémním úhlem (sluneční paprsky z boku či slunce v záběru).


Ukázka nežádoucího refexu na fotografii

Jediným účinným způsobem boje proti odrazům je použití kvalitních antireflexních vrstev, kterými jsou potaženy čočky v objektivu, abyse snížila jejich odrazivost. Kvalitní provedení ochranných vrstev zlepšuje přenos barev a kontrastu, a navíc v některých případech zvyšují i mechanickou odolnost čoček.

Pro snížení reflexů se používá také úprava vnitřní části tubusu objektivu – lakování na černo + rýhování stěn. Mechanickou pomůckou je pak sluneční clona, která účinně odklání nežádoucí silné boční paprsky světla.

Komentáře

  • 1