NEJLEPŠÍ VYBAVENÍ PRO PORTRÉTNÍ FOTOGRAFII

Portrét je pravděpodobně jedním z nejčastějších fotožánrů, kterému se věnují jak profesionálové, tak i amatérští fotografové. Povedený portrét vás – i diváka – donutí se nad fotografií na chvíli zastavit, popřemýšlet a vstřebat emoce, které v něm vyvolá.

Výhodou portrétní fotografie je fakt, že ji můžete realizovat prakticky kdykoliv a kdekoliv, a to nezávisle na aktuálním ročním období nebo množství světla. Téměř v každé situaci je možné pořídit dobrý portrét.

Při plánovaném portrétování hraje významnou roli celá řada faktorů, jako je výběr vhodné lokality, výběr modelu, vhodné oblečení a doplňky nebo způsob nasvícení. Zdaleka největší význam však má správně zvolený objektiv, který dodá fotografii onu potřebnou šťávu.

Světlo

Mimo techniky je u portrétů asi nejdůležitějším zdroj světla. Ten může být samozřejmě přirozený nebo umělý. A nutno říci, že přirození světlo je pro portrétní fotografii vždy lepší, než světlo umělé. Pamatujte na jednoduché pravidlo – nikdy nefotografujte portrét na přímém slunci, v takovém případě totiž nedopadne dobře a budete bojovat s tvrdými stíny a ostrým světlem.


Terezka, foto: Pavlína Streinz

V rámci práce s přirozeným osvětlením je vždy žádoucí využívat světlo difúzní, které získáte nejsnáze pomocí odrazné desky – ať už bude transparentní nebo klasicky stříbrno-zlatá. Druhá varianta odráží více světla, proto buďte obezřetní s jeho směrováním a intenzitou, při špatném použití totiž i odrazná deska „vykouzlí“ příliš tvrdé a oslňující světlo. Zlatou stranu odrazky použijte tehdy, když potřebujete dodat snímku teplejší odstín.

Při fotografování s umělým světlem se samozřejmě neobejdete bez externího blesku – velkým pomocníkem je v takovém případě například model Olympus FL 600R s dostatečným výkonem. Ani v tomto případě to však nesmíte s množstvím světla přehnat a určitě je vhodné použít difúzní nástavec nebo přímo softbox pro změkčení vyzářeného světla.

Objektiv

Jak již bylo zmíněno, je objektiv asi tou nejdůležitější součástí celého řetězce při fotografování portrétu. Z logiky věci byste měli používat objektiv s pokud možno vysokou světelností (F1,2, F1,4 nebo F1,8), s jehož pomocí můžete krásně „odpíchnout“ portrét od pozadí a využít malé hloubky ostrosti.

Ne každý světelný objektiv je ale pro portrétní fotografii vhodný. Ideální je použít delší ohniskovou vzdálenost, díky níž nejen více rozostříte pozadí, ale zároveň můžete využít perspektivního zkreslení a pozadí na snímku si tzv. vyčistit.

Širší světelné objektivy (12 mm, 17 mm apod.) jsou ideální pro zachování perspektivy a pro zdůraznění prostoru. I s nimi zvládnete portrét, je však třeba počítat s tím, že musíte být poměrně blízko k fotografovanému. Kratší ohniska navíc mírně zkreslují proporce tváře a dochází k mírnému geometrickému zkreslení, zdůrazňujícímu okrajové části obličeje (nos, uši, brada) v závislosti na úhlu snímání.

Naopak delší ohnisko (45 mm, 75 mm) je takového zkreslení prosté a pro portréty se jedná o objektivy s ideálním úhlem záběru. Perfektně zvládnete zachytit všechny detaily tváře a díky delšímu ohnisku můžete i krapet více přiclonit, aby na snímku byla ostrá větší část tváře než pouze oči.

Zřejmě nejlepší sestava pro fotografování portrétů je některá z bezzrcadlovek řady OM-D, kterou doplníte objektivem M.ZUIKO DIGITAL ED 75 mm F1,8 anebo M.ZUIKO DIGITAL 45 mm F1,8. Ty vám totiž umožní jak kontrolu nad hloubkou ostrosti, tak i částečně nad zploštěním prostoru a tzv. „přitažením a vyčištěním“ pozadí.

Ostření

Při portrétování je velmi důležité ostření – samozřejmostí je vždy ostřit na oko portrétovaného, a pokud stojí z profilu, pak se ostří vždy na oko bližší k vám. Při práci s malou hloubkou ostrosti si však dejte pozor na tzv. překomponování, kdy nejprve zaostříte a poté vytvoříte finální kompozici.

Budete-li pracovat se středovým ostřícím bodem, který umístíte na oko, zaostříte a následně překomponujete, změní se vaše vzdálenost vůči modelu, což může mít za následek i posun roviny zaostření a tím i posun hloubky ostrosti. Výsledný snímek pak může být ostrý zcela jinde než v oblasti očí.

Ideální je proto pracovat s ostřícím bodem, který leží přímo na oku portrétovaného, abyste nemuseli při finální kompozici příliš měnit svůj postoj a eliminovali tak riziko posunu roviny zaostření a hloubky ostrosti.

Pozn. titulní fotografie – Krásy Francie – Barbora Gajová

Komentáře

  • 1