PROČ POUŽÍVAT PŘI FOTOGRAFOVÁNÍ FILTRY?

Při fotografování obvykle používáme nemalé množství příslušenství a doplňků, ať už jsou to stativy čistící utěrky nebo blesky. Neprávem opomíjené však zůstávají zejména u začátečníků filtry.

V dobách analogové fotografie byly filtry jednou z cest, jak se dopracovat k zajímavým fotografiím nejen po stránce barevnosti, ale například při fotografování portrétů či módní fotografie. V takovém případě se používaly různé efektové filtry, sloužící například ke změkčení kresby či přidání snové atmosféry.

Digitální doba však udělala za častým používáním filtrů tlustou čáru, jelikož efekt většiny z nich můžete bez problémů simulovat v počítači při úpravách fotografií. Existuje však několik filtrů, bez nichž se neobejde fotograf ani při práci s digitálem.

Jak jej nasadit?

Filtry pro fotografování je možné rozdělit do dvou základních skupin, kterými jsou kruhové a ploché a jak již napovídá jejich označení, liší se tvarem a samozřejmě také uchycením na objektiv. První varianta – kruhový filtr – je častější a uchycení je velmi snadné. Každý filtr má na okraji vnější závit, kterým se šroubuje do vnitřního závitu na objektivu.

Výhodou kruhových filtrů je možnost ponechat je nasazené na objektivu, jelikož nikde nepřekážejí ani nepřesahují přes standardní rozměry objektivu. Za nevýhodu je možné považovat fakt, že většina objektivů má různý průměr filtrového závitu, a tudíž je nutné pořídit filtry různé velikosti podle vašeho vybavení.


Ochranný filtr Olympus Zuiko s průměrem 62 mm

V případě plochých filtrů je nutné použít speciální nástavec, který se upevní na tubus objektivu a v prostoru před vstupní čočkou objektivu je držák, do nějž se zasunují ploché skleněné filtry. Držák je navíc možné v některých případech otáčet. Nevýhoda tohoto systému je jasná – velikost (ploché filtry mají nejčastěji tvar čtverce o délce strany 100 nebo 150 mm) a změna rozměrů celé soustavy tělo + objektiv.


Držák plochých filtrů nasazený na objektivu

Naopak značnou výhodou (a u extrémně širokoúhlých objektivů i jedinou možností) je používání s objektivy, které mají vypouklou přední čočku a není možné na ně našroubovat klasický kruhový filtr. Především pro krajináře jsou pak ploché filtry vhodné dík jednodušší možnosti jejich vrstvení.

Velikost na prvním místě

Při výběru filtru je třeba zvolit jeho správnou velikost – průměr, tu zjistíte velmi snadno – na vnitřní straně krytky objektivu je obvykle uveden průměr filtrového závitu. Případně najdete tuto informaci napsanou kolem vstupní čočky objektivu anebo přímo na objektivu, kde se skrývá za jeho přesným označením.

Vedle průměru je třeba dbát také na tloušťku filtru, ta je důležitá při použití filtru u širokoúhlých objektivů, kde by mohl příliš široký filtr způsobovat vinětaci. V takových případech je nejlepší cestou vyzkoušení filtru na objektivu přímo před nákupem, případně volte slim verzi filtru.

Jestliže vlastníte více objektivů a chcete na nich používat shodné filtry pak je třeba koupit více variant průměru nebo použít redukční kroužky, a koupit pouze jeden filtr pro objektiv s největším průměrem závitu. V případě, že používáte ke svým bezzrcadlovkám objektivy M. Zuiko Digital řady Pro, máte práci usnadněnou díky tomu, že má většina z nich stejný průměr filtrového závitu (62 mm)

Jaké filtry používat

Zcela základním typem filtru je ochranný a UV filtr – u obou je jejich hlavním smyslem ochránit vstupní čočku před poškozením. Ochranné vrstvy proti UV záření jsou již naneseny na samotných čočkách objektivu, takže používání UV filtru je opravdu jen pro ochranu objektivu.

Mnohem častěji však sáhnete po polarizačním filtru, který umožňuje mírně ovlivnit kontrast na fotografii, a především pak filtruje odrazy na lesklých plochách. S polarizačním filtrem uvidíte do výlohy i pod hladinu rybníka – odraz oblohy nebo domů na protější straně ulice ta nebude rušit váš kreativní záměr.


Ukázka práce polarizačního filtru, foto: Aidan

Práce s polarizačním filtrem je mírně odlišná od ostatních filtrů, jelikož je složen ze dvou částí, které se vzájemně otáčejí. Jedna část je uchycena ve filtrovém závitu a druhou částí otáčíte tak, abyste se zbavili nežádoucích odlesků. Otáčením nastavujete, v jakém směru bude světlo filtrováno.

Třetím nejpoužívanějším filtrem je neutrální šedý, s jehož softwarovou variantou se můžete setkat u některých digitálních kompaktů. ND filtr slouží k pohlcování nadměrného světla, což z něj činí nezbytný nástroj při dlouhé expozici za bílého dne. V okamžiku kdy chcete například v průběhu dne exponovat snímek časem delším jak jedna minuta, nepomůže vám obvykle ani volba minimální citlivosti, ani uzavření clony, protože by snímek byl silně přeexponovaný.


Snímek s použitím ND filtru, expozice 6,5 s, autor: russaviaCC-BY-SA-2.0

Méně často používaným, přesto však užitečným je přechodový filtr, který využijete zejména při fotografování v exteriéru s ocelově šedou oblohou. Přechodový filtr je na jedné straně tmavší než na druhé a umožňuje tak oblohu ztmavit, zatímco na zbytek scény filtr vliv nemá.

 

Komentáře

  • 1